o dovolené u moře

Náš Tomáš brzy dostane vysvědčení. Čtvrtá třída už prý není úplně nejlehčí, ale moc se snažil, proto měl od rodičů za dobrou práci slíbenou dovolenou v Itálii. Samozřejmě se moc těšil, protože u moře ještě nikdy nebyl. Ale ty víš, jak miluje plavání a vodu vůbec, proto se nemohl dočkat, jak se bude v moři potápět. Když loni dostal od Aničky mušli, slíbili si, že jí od moře přiveze stejně parádní, ale že ji taky sám uloví. Z knihovny si přinesl spoustu knih o Itálii i o vodních živočiších a pilně studoval. Však víš, jaký je to čtenář!

V pondělí 1. července vyrazil s rodiči na letiště Václava Havla v Ruzyni nedaleko Prahy. Tomáš už se viděl v moři a cesta se mu zdála nekonečná. Na letišti museli být dvě hodiny před odletem, aby jim stihli zkontrolovat kufry, cestovní doklady a vše naložit do letadla. No a samozřejmě musíme připočíst také cestu na letiště. Dlouhý čas si Tomáš krátil pozorováním letadla, které přiletělo hned po jejich příjezdu na letiště. Tomáš odhadoval, že by to mohlo být letadlo, kterým poletí. Vybalili z něj kufry a naložili nové, natankovali benzín a nastoupila nová posádka. Během té doby na letišti přistálo několik letadel a několik jich také vzlétlo. V letištní hale se vystřídalo velké množství cestujících. Bylo tam dost rušno. Tomáš přemýšlel, jak asi těžké musí být všechno zorganizovat. Byl rád, když viděl, že do letadla nakládají i jejich kufry.

Let trval asi dvě hodiny, pak přistáli na letišti v Neapoli. Byl tam podobný zmatek jako v Ruzyni. V hale na ně čekala delegátka cestovní kanceláře, aby je přivítala a popsala jim cestu k autobusu, který je pak odvezl k jejich hotelu. Hotel, ve kterém se ubytovali, byl přímo v Neapoli. Jmenoval se Spa. Recepční hotelu si je zapsal, předal jim klíč a pomohl jim s kufry do výtahu. Maminka chtěla hned vybalovat, tatínek si chtěl schrupnout, aby dospal cestu, a Tomáš chtěl jít na pláž. No, a jak myslíš, že to dopadlo? Maminka z kufru stihla vybalit jen věci na pláž, tatínek místo spokojeného odfukování při spánku nafukoval matraci a Tomáš chystal potápěčskou výbavu! Do půlhodiny už byli nachystaní vyrazit k moři. Naštěstí přijeli dopoledne, a tak měli na plavání dost času.

Pláž byla kousek od hotelu, takže tam byli raz dva. Tomáš samozřejmě na nic nečekal a hned vyrazil do vody. Rodiče zůstali na pláži, ale bedlivě ho sledovali. Tomáš plaval, potápěl se a celkově si užíval vodu. Ale najednou zahlédl cosi v dálce. Zahlédl něco, co ho vyděsilo. Ploutev na hladině! To musí být žralok!!! Co teď?! Ploutev se obrátila směrem k němu. Byla blíž a blíž. „Mami, mami!“ křičel Tomáš vystrašeně a plácal do vody.

To už si ho všimli i lidé na pláži. Nevěděli přesně, co se děje, ale vystrašený chlapec je polekal. „Pomoc, on se topí!“ volala jedna paní česky. Na pláži bylo Čechů opravdu hodně. „Vidíte tu ploutev?!“ všiml si najednou jakýsi pán. „To je žralok!!!“ volali další. Lidé na břehu začali panikařit. „Všichni z vody!“ „Žralok!“ volali jeden přes druhého. Samozřejmě největší strach měli Tomášovi rodiče, kteří se za ním rozběhli do vody, zatímco další lidé běželi hledat plavčíka.

Ploutev byla už téměř u Tomáše, když tu se stalo něco, co nikdo nečekal. Najednou se začala vynořovat z vody. Tomáš už nebyl vystrašený. Dokonce se začal smát. A s ním se začali smát i lidé na pláži. On to totiž nebyl žralok. Byl to potápěč, který měl plaveckou čepici se žraločí ploutví nahoře. Když potápěč spatřil Tomáše, který na něj zíral a smál se, až se za břicho popadal, byl zmatený. Pak si ale všiml, že na něj upřeně hledí i lidé z pláže, kteří se také smějí a ukazují jeho směrem. Nechápal, co se děje. Tomáš mu vysvětlil, jak je všechny vystrašil svou čepicí. Teď už se smál i potápěč. Omluvil se Tomášovi za to, že ho tak vystrašil, a vysvětlil mu, že ráno nemohl najít svou potápěčskou čepici, proto si půjčil plaveckou čepici svého malého syna. Aby to Tomášovi trochu vynahradil, ukázal mu své úlovky, a dokonce mu dovolil, aby si nějaké vzal. Tomáš mu ale vysvětlil, že by si rád vylovil mušle sám. Potápěč mu tedy aspoň ukázal místa, kde bude mít největší šanci něco najít.

Zbytek dovolené pak Tomáš tato místa prozkoumával opakovaně a našel spoustu krásných mušlí. Moc se těšil, jakou z nich Anička bude mít radost. Našel jich tolik že měl dárky pro všechny své kamarády. Nemohl se dočkat, až zase bude s nimi a jak jim celou příhodu vylíčí.

To víš, moře vždycky překvapí. Nikdy nevíš, co vyplaví!